Miláček

Po operaci

Dobrý den, tak jsme tady opět s novinkami. Operace dopadla skvěle!!!!! Takový jsme měli strach a dobře to dopadlo. Tak tedy prišli jsme do nemocnice v ponděli, bylo to tam pěkné, pokoj pro sebe sprchu, wc, televize s dvd připadala jsem si tam jako na dovolené. Malý byl spokojený protože tam byl středem pozornosti laškoval se sestričkami jak on to umí, hrál si s dětmi v hrací místnosti všechno prozkoumával no průzkumník. Pěkně jsme večer popapali a moc se netěšili na ráno. Ráno budiček v sedm o půl osmé ho chtěli napíchnout no chudák celý dopíchaný prvni jedna ruka pak druhá ruka pak došli na nohu tam taky nic nemohli trefit jeho ubohé žilky. No tak nakonec se to podařilo a v osum ho vezli na sál. Bylo mi ho tak líto když jsem ho videla jak odjiždí , človek má strach jestli to všechno dopadne dobře narkoza a tak.... Doktor říkal že to potrvá tak do jedenácté hodiny. Pořád jsem na něho myslela. O půl jedenacté bylo všechno hotovo tak jsme si oddechli doktor nám řekl průběh operace a výsledek, všichni spokojeni. Hned jsme mohli jít za malým na dětskou jipku už byl vzhůru z narkózy brečel a řval mamiiiiiii, byl takový jiný jako po týdenim flámu pořád brečel, asi ho to bolelo, byl zacévkovaný a měl v zádech i epidural dostal utišující léky asi byl chudak zmatený co se to snim děje, na noze sádru od vrchu až dolů všude samé hadičky no hrůza. Nejhorši byl večer. Malý začal zvracet a zvracel celou noc a pak celý den, nic nejedl jen pil a spal a blinkal. Měl podraždený žaludek ještě že byl napichlý a měl infuzi ale i tak zhubl docela pořádně. V pátek jsme mohli jit domů ale kvůli tomu že nic nejedl a pořád blinkal jsme tam museli zůstat déle. Až v neděli jsem konečně do něho dostala pár lžiček jídla, no a pak konečne začal trošku jíst. Už jsem neveděla jak se tam sním mám zabavit večer pořad brečel přes den taky nic moc nesměl lozit tak jsem ho pořad držela v postílce, byl nevrlý naštvaný vadila mu sádra no a tak dale. Pro matku žádna procházka ružovým sadem... V ponděli nás konečně pustili domů ó jak jsem byla štastná :))))))) a myslím že né jenom já.

Na jipce hned po operaci.

Teť jsme týden doma dneska jsme byli na přesádrovani řval jak tur ale už ho to nebolí vytahoval mu stehy au, viděla jsem ránu pěkne se hojí čouhají mu z nohy dráty na korigování přistě až tam půjdeme mu je vytáhne, chodíme na přesádrovaní co tři týdny a sádru bude mít tak tři měsíce. Pak mu ji sundají a po té rehabky cvičeni atd. Už teť se netěšim až mu budou dělat druhou nohu... No ale musíme vydržet - všichni.

Nakonec jsem moc chtěla poděkovat panu Jelenovi a jeho týmu co ho operoval za pečlivou práci, a sestričkám které byly přimo úžasné starali se o něho moc hezky vůbec nebyly nepříjemné ba naopak pořad se smály a byly pozitivně naladeni, opravdu dávam nemocnici v Třinci véélkou jednicku.